Uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Uznání závazku je dalším zajišťovacím institutem, který však neskýtá plnou možnost uhrazení pohledávky, ale spíše působí jako institut:
je upraveno ve speciálním ustanovení § 323 obchodního zákoníku, a proto nelze použít ustanovení § 558 občanského zákoníku upravující uznání dluhu. Pro uznání závazku je podle § 325 obchod, zák. kogentní stanovena písemná forma (viz § 263 odst. 1 obchod, zák.).
Uznaný závazek musí být nezpochybnitelně identifikován. Dále je důležité, že závazek v době jeho uznání trval. Účinky trvání závazku v době jeho uznání nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena.
V obchodních závazkových vztazích se vylučuje možnost uplatnit promlčení, pokud je závazek uznán. Uzná-li dlužník písemně svůj závazek, běží podle § 407 odst. 1 obchod, zák. nová čtyřletá promlčecí doba od tohto uznání. Závazek lze uznat i opakovaně a od každého takovéhoto uznání běží nová promlčecí doba. Promlčecí doba však nesmí být delší než deset let od doby, kdy počala běžet poprvé. Týká-li se uznání jen části závazku, běží nová promlčecí doba jen pro tuto část.
Zde je rozdíl od úpravy uznání dluhu podle občanského zákoníku, kde uznání dluhu je účinné vůči ručiteli, jen když s ním vysloví souhlas.