|
tj. právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli, kterým dlužník uznává svou pohledávku.
V uznání dluhu musí být výslovně prohlášeno, že dlužník uznává svůj dluh co do důvodu a co do výše a že jej zaplatí. Dluh musí být přesné označen.
Předmětem uznání dluhu může být nejen pohledávka peněžitá, ale i nepeněžitá.
Uzná-li dlužník svůj dluh částečně, nastávají účinky uznání dluhu jen do uznané části.
Uzná-li dlužník písemně svůj dluh, má se za to, že dluh v době uznání trval. Dlužník se může rozhodnout, že uzná i promlčený dluh, pokud o promlčení ví. Je-li pohledávka zajištěna ručitelem závazku, musí ručitel s uznáním souhlasit, protože převzít ručitelský závazek lze jen k platné pohledávce.
Písemné uznání dluhu má za následek i to, že jím dochází k přerušení běhu promlčecí lhůty a začíná běžet promlčecí lhůta nová - desetiletá (viz S 110 obč. zák.). To znamená, že k uplynulé části předchozí promlčecí doby se dále nepřihlíží (bez ohledu kolik již z ní uplynulo). Nebyla-li lhůta k plnění v uznání uvedena, počíná nová promlčecí doba ode dne, kdy k uznání došlo. Právo lze uznat i opětovně.
Věřiteli je známo, že dlužník je v platební neschopnosti, a věřiteli hrozí promlčení jeho pohledávky. Požádá proto dlužníka, aby písemně svůj dluh uznal. To je výhodné pro obě strany, protože jinak by věřitel musel svůj požadavek uplatnit u soudu. Pro obchodních závazkové vztahy se místo uznání dluhu používá uznání závazku podle § 323 obchod, zák., jak je uvedeno dále.
