|
že uhradí závazek dlužníka přímo věřiteli, pokud tak neučiní dlužník. I ručení je jedním ze zajišťovacích institutů pro případ nesplnění povinnosti dlužníka. Ručení upravuje § 546 až § 550 obč. zák. Pro ručení je důležitý vztah věřitele a dlužníka. Ručením tak vznikne i právní vztah mezi ručitelem a věřitelem.
které musí být učiněno v písemné formě. Projev vůle ručitele, že uhradí závazek věřiteli za dlužníka nemá v zákoně stanovené formální náležitosti, ale písemný projev ručitele musí být jednoznačný. Příslib ručitele, že uhradí závazek za dlužníka, nemusí věřitel na důkaz svého souhlasu potvrdit, stačí když jej vezme na vědomí i neformálně.
Ručení má akcesorickou povahu, tedy je platné jen v souvislosti s platnou pohledávkou. Ručení se použije jen u pohledávek s peněžitým případně zastupitelnými plněním. Tím, že ručení musí mít vždy spojitost s platnou pohledávkou, nelze ručení použít u pohledávky promlčené nebo z jiného důvodu nevymahatelné.
Z toho vyplývá, že je vázáno na pohledávku, nikoliv na dlužníka nebo věřitele.
Je nutno upozornit na to, že ručitelský závazek také trvá po celou dobu trvání pohledávky zajištěné ručením a nezaniká smrtí ručitele, ale přechází na dědice. Podle § 547 občanského zákoníku je věřitel povinen kdykoli a bez zbytečného odkladu sdělit ručiteli na požádání výši své pohledávky.
Toto ustanovení chrání zájmy ručitele, který musí být informován o tom, jak je či není závazek dlužníkem plněn.
Věřitel má právo požadovat, aby ručitel splnil jeho pohledávku, kterou má vůči dlužníkovi. Podmínkou uplatnění tohoto práva věřitele je, aby dlužník svůj závazek nesplnil, ač byl k tomu písemné vyzván. Ručiteli nevzniká povinnost plnil za dlužníka věřiteli, bez tohoto písemného vyzvání.
V případě, že dlužník uznal svůj dluh vůči věřiteli co do důvodu a výše, má toto uznání dluhu účinnost vůči ručiteli pouze za předpokladu, že s tím vysloví ručitel souhlas. Tento souhlas ručitele by měl mít písemnou formu, - i ně jako když vzniká ručitelský závazek a jako je předepsána písemná forma pro uznání dluhu. Souhlas ručitele s uznáním dluhu je významný, protože uznáním dluhu vzniká nová promlčecí lhůta (desetiletá), takže pro ručilele se vlastně ručení prodlužuje a jeho postavení se zhoršuje. Kdyby totiž ručitel nesouhlasil s uznáním dluhu, nenastaly by pro něj účinky uznání dluhu co do délky promlčení. Dále by se s jeho nesouhlasem s uznáním dluhu zhoršilo i postavení věřitele, který by neměl svůj závazek zajištěn po novou promlčecí dobu a musel by zvažovat, jak postupovat z hlediska dalšího zajištění své pohledávky.
Ručitel může plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže byl uspokojena dlužníkem. Toto oprávnění je pouze oprávněním ničitele, nikoliv dlužníka. Věřitel může zavinit, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem jak úmyslně, tak z nedbalosti.
Věřitel zaviní, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem, protože nevymáhal splnění pohledávky řádným způsobem. Zavinění věřitele musí ručitel prokázat. Pokud ručitel prokáže zavinění věřitele, nemá věřitel nárok na uspokojení pohledávky vůči ručiteli, i když vůči dlužníkovi má nárok zachován. Když ručitel splní závazek dlužníka vůči věřiteli, vzniká mu nárok na náhradu za poskytnuté plnění. Ručitel může požadovat na dlužníkovi jen stejné plnění, které poskytl za dlužníka věřiteli. Toto právo ručitele vůči dlužníkovi musí ručitel uplatnit v obecné tříleté promlčecí době podle § 10 občanského zákoníku. Promlčecí doba počíná běžet ode dne, kdy ručitel plnil věřiteli za dlužníka. Dlužník je při požadavku ručitele poskytnout plnění oprávněn vznést vůči ručiteli všechny námitky, které by mohl uplatnit vůči věřiteli přímo.
