|
že věřitel promíjí dlužníkovi dluh (týká se peněžitého plnění) nebo se vzdává svého práva vůči dlužníkovi (týká se ostatních plnění). Dohoda o prominutí dluhu musí být vždy písemná, a to pod sankcí neplatnosti. V důsledku prominutí dluhu nebo zřeknutí se svého práva dochází k zániku závazku pouze jedné smluvní strany, tj. dlužníka. Přichází proto v úvahu u závazků jednostranně zavazujících (např. ze smlouvy o půjčce).
neboť splnit závazek je nejenom povinností, ale i právem dlužníka. Proto by bylo prominutí dluhu učiněné bez souhlasu dlužníka bez právních účinků. Při pluralitě subjektů, tj. při větším počtu věřitelů nebo dlužníků, je k zániku dluhu třeba, aby byl dluh prominut všemi spoluvěřiteli, nebo aby byl prominut všem spoludlužníkům. Dohoda uzavřená jen s některými solidárně navázanými dlužníky by byla účinná jen ve vztahu k těmto spoludlužníkům a vůči ostatním spoludlužníkům by dluh nadále trval. Prominutí dluhu jedním ze spolu věřitelů nezbavuje dlužníka závazku vůči ostatním spoluvěřitelům. Dohoda, kterou se někdo vzdává práv, jež mohou teprve v budoucnu vzniknout, je neplatná. (§ 574 obč. zák.)
Právní úprava problematiky nemožnosti plnění je obsažena především v občanském zákoníku s tím, že obchodní zákoník obsahuje též některá ustanovení o dodatečné nemožnosti plnění. Zánik závazku způsobuje nemožnost plném, která nastala až po vzniku závazku. Za nemožné se však nepovažuje takové plnění, které lze uskutečnit i za ztížených podmínek, s většími náklady nebo až po sjednaném čase. Pro nemožnost plnění zpravidla nepřichází v úvahu zánik závazku k plnění peněžitému či druhově určenému, nýbrž k plnění individuálně určenému.
Nemožnost plnění se může týkal i jen části plnění, pak zanikne povinnost jen pokud jde o tuto část. Věřitel však má právo ohledně zbývající části plnění od smlouvy odstoupil. Pokud však z povahy smlouvy nebo z účelu plně jenž byl dlužníkovi znám v době uzavření smlouvy, vyplývá, že plnění zbyl závazku nemá pro věřitele žádný hospodářský význam, zaniká závazek v celém rozsahu, ledaže věřitel bez zbytečného odkladu poté, kdy se o nemovitosti části plnění dozvěděl, sdělí dlužníkovi, že na zbytku plnění trvá.
Nemožnost plnění může být:
a) objektivní, kdy je plnění nemožné pro každého, a pak závazek zaniká vždy.
b) subjektivní, kdy se týká jenom osoby zavázané.
Jestliže přichází v úvahu alternativní plnění a pouze jedno z více volitelných plnění se stane nemožným, omezuje se závazek na zbývající plnění. Volba plnění je jednostranný právní úkon a jakmile je volba provedena, přestává být plnění alternativním a nadále je předmětem plnění pouze konkrétní zvolené plnění. Jestliže však nemožnost plnění způsobila osoba, která nemá právo volby plnění, pak může druhá strana od smlouvy odstoupil. Je nepodstatné, z jakých důvodů a zda zaviněním či nezaviněním došlo ke způsobení nemožnosti plnění, stačí objektivní skutečnost, že osoba, která neměla práv volby plnění, jedno z volitelných plnění znemožnila.
Např. dlužník, který neměl právo volby plnění, nedopatřením rozbil jednu z věcí, která byla předmětem alternativního plnění. (§ 57 odst. 2, § 575 až 577 obč. zák.)
tj. v případě, kdy právní předpisy, které byly vydané po uzavření smlouvy a jejich účinnost není časově ohraničená, dlužníkovi zakazují chování, ke kterému je smlouvou zavázán, nebo vyžadují určité úřední povolení, které však nebylo dlužníkovi vydáno, ačkoli o jeho vydání řádně usiloval.
ohledně zbývající části plnění, pokud loto pro něho ztrácí hospodářský význam, a to vzhledem ke své povaze nebo s přihlédnutím k účelu smlouvy vyplývajícímu z jejího obsahu nebo k účelu smlouvy, který byl v době uzavření smlouvy druhé smluvní straně znám. Nesplnění závazku má zpravidla za důsledek vznik škody. Dlužník, jehož závazek zanikl, má povinnost nahradit věřiteli škodu, která mu tím vznikla, s výjimkou případů, kdy se této odpovědnosti zprostí prokázáním okolností vylučujících odpovědnost (překážka nastala nezávisle na vůli povinné strany a brání jí ve splnění její povinnosti, přičemž nelze rozumně předpokládat, že by povinná strana tuto překážku nebo její následky odvrátila nebo překonala a že by v době vzniku závazku tuto překážku předvídala). (§ 352 až 354 obchod, zák.)
