že uspokojí věřitele do výše určité peněžní částky podle obsahu záruční listiny, jestliže dlužník nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině.
Bankovní záruka patří mezi tzv. absolutní obchody podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. e) obchod, zák., takže se vztahuje na její účastníky bez ohledu na jejich právní povahu.
Tyto jednotlivé v praxi používané druhy bankovní záruky nejsou zvlášť v obchodním zákoníku upraveny. Zvlášť upravuje obchodní zákoník jen spo¬lečnou záruku více bank (viz § 315 obchod, zák.) a bankovní dokumentární inkaso (viz § 319 obchod, zák.).
neboť se na ni vztahují ustanovení obchodního zákoníku o ručení podle § 322 odst. 1 obchod, zák. (je to kogentní ustanovení podle § 263 odst. 1 obchod, zák.), není-li v § 313 až § 321 obchodního zákoníku určeno jinak. Rozdílem je, že u bankovní zániky je ručitelem vždy banka a ručitelský vztah je podrobné uveden v záruční listině.
zatímco u ručení je věřitel oprávněn se domáhat splnění závazku na ručiteli jen v případě, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván.
U bankovní záruky se na rozdíl od ručení neuplatňují zásada akcesority a zásada subsidiarity. Banka může vůči věřiteli uplatnit pouze ty námitky, jejichž uplatnění záruční listina připouští, oproti ručení, kde ručitel může uplatnit veškeré námitky, které může uplatnit dlužník vůči věřiteli.
Bankovní záruka vzniká na základě smlouvy, kterou uzavírá banka s dlužníkem, a to smlouvou o převzetí záruky. Tuto smlouvu lze považovat za smlouvu tzv. obstaravatelského typu, protože podle § 322 odst. 2 obchod, zák. se vztah mezi bankou a dlužníkem posuzuje podle ustanovení obchodního zákoníku o smlouvě mandátní (viz § 566 a násl. obchod, zák.).
Z § 313 obchod, zák. (kogentní ustanovení podle § 263 odst. I obchod, zák.) vyplývá, že pro bankovní záruku platí vždy písemná forma. Po uzavření smlouvy banka vyhotoví záruční listinu.