|
Rodinné právo je možné definovat jako soubor právních norem, uznávaných a vynutitelných státem, které upravují osobní a majetkové vztahy mezi členy rodiny. Rodinné právo upravuje vzájemné vztahy mezi manžely, možnosti a podmínky zániku manželství, zabývá se určováním rodičovství, vztahy mezi rodiči a dětmi, podmínkami náhradní rodinné péče neboli osvojení, pěstounské péče a v neposlední řadě také vyživovací povinnosti.
Mezi oblast rodinného práva, která je řešena jako jedna z nejčastějších, patří manželství. Jeho zánik, vyživovací povinnost a další rozpory, ke kterým dochází během trvání manželství.
Rozvod je jediným právně přípustným způsobem zániku manželství za života obou manželů.
Rozvod je v českém právu možný z jediného rozvodového důvodu, který je upraven v § 24 zákona o rodině, a tím je hluboký a trvalý rozvrat, kdy nelze očekávat obnovení manželského soužití. Hluboký a trvalý rozvrat manželství je samozřejmě předmětem dokazování u soudu. Rozvrat manželství musí být objektivně zjistitelný. Existují tři možnosti rozvodu manželství:
V tomto případě podává návrh na rozvod jeden z manželů, který je povinen prokázat kvalifikovaný rozvrat manželství. Manžel, který návrh na rozvod manželství podal, je povinen uvést a prokázat příčiny, které k tomuto rozvodu vedly. Soud manželství rozvede, pokud v průběhu řízení shledá kvalifikovaný rozvrat manželství a nezjistí překážku rozvodu, kterou může být zvláštní zájem nezletilého dítěte na zachování manželství rodičů. Zákon definuje kvalifikovaný rozvrat jako manželství, které je tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití.
Tento rozvod se někdy chybně označuje jako rozvod dohodou, rozvod nesporný anebo smluvený rozvod. Ve skutečnosti musí takové manželství splňovat celou řadu předpokladů, aby mohlo k rozvodu před soudem dojít. Návrh na rozvod v tomto případě podává jeden z manželů a druhý se k němu připojí. V tomto případě není potřeba prokázat kvalifikovaný rozvrat manželství. Je dostačující, když ho oba manželé společně tvrdí. Příčiny rozvratu manželství se tedy před soudem nezjišťují ani neprokazují.
Jde o situaci, kdy jeden s manželů nesouhlasí s návrhem na rozvod a úspěšně prokáže, že se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel a byla by mu rozvodem způsobena zvlášť závažná újma. Soud v tomto případě zjišťuje, zda existují mimořádné okolnosti, pro zachování manželství.
Manželství může podle našeho právního řádu zaniknout hned několika jinými způsoby, než jen rozvodem.
Podle § 22 zákona o rodině manželství zaniká smrtí jednoho z manželů. Pokud zemřou manželé současně, zaniká manželství smrtí obou manželů. Manželství v tomto případě zaniká dnem smrti manžela.
Jestliže není možné prokázat smrt osoby stanoveným způsobem, prohlásí soud osobu za mrtvou tehdy, pokud je jisté, že zemřela anebo když soud zjistí její smrt jinak. Stejně tak soud může prohlásit za mrtvou osobu nezvěstnou. V tomto případě však manželství zaniká až dnem nabytí právní moci prohlášení osoby za mrtvou.
Manželství je možné také prohlásit za neplatné či neexistující. Tyto termíny je nutné rozlišovat.
Zákon o rodině stanoví, kdy manželství není od počátku považováno za vzniklé, a to se všemi důsledky, které to sebou nese již od samého počátku. Případy neexistence manželství od samého počátku jsou stanoveny v Zákoně o rodině v § 17a.
U neplatnosti manželství si musíme uvědomit, že takové manželství je považováno za platné, dokud není jeho neplatnost prohlášena soudem. Neplatnost manželství může nastat ze dvou příčin, a to pokud se vyskytly vady ve vlastnostech snoubenců anebo pokud došlo k vadám ve sňatečném prohlášení.
Současně se zánikem manželství zaniká i společné jmění mezi manželi. Společné jmění manželů tvoří nejen majetek jako aktiva, ale i závazky čili pasiva.
Pokud se jedná o majetek ve smyslu aktiv, společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou takového majetku, který patří do výlučného majetku jednoho z manželů nebo do spoluvlastnictví obou manželů (například majetek, který manželé jako svobodní nabyli společně ještě před uzavřením manželství).
Výlučný majetek je takový, který nespadá do společného jmění manželů. Jedná se o:
Mezi závazky neboli pasiva patří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství. Samozřejmě existují i výjimky, které do společného jmění manžel nespadají. Jsou jimi:
Jestliže jsou rodiče schopni dohodnout se na úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, mohou soud požádat, aby jejich dohodu schválil.Dohoda rodičů by měla mít vždy přednost před soudním rozhodnutím, protože se snáze přizpůsobí vzájemným požadavkům. Rozvod samotný může proběhnout až poté, co bude rozhodnuto o poměrech nezletilých dětí.
Ten z rozvedených manželů, který není schopen se sám živit, má právo žádat od druhého, aby mu přispíval na přiměřenou výživu. Rozvedený manžel má nárok na výživu přiměřenou, zatímco rodiče vůči dětem na slušnou, děti vůči rodičům a manželé mezi sebou na stejnou a ostatní příbuzní pouze nutnou výživu.
Při posuzování konkrétního případu a určování výše výživného soud musí zohlednit obecná kritéria § 96. To znamená, že přihlédne k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného soud zkoumá, jestli se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti anebo jiného majetkového prospěchu, popřípadě jestli nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. To znamená, že soud důsledně posuzuje, zda se povinný záměrně nesnaží soud a oprávněného "ošidit" tím, že uvádí nižší příjmy než má ve skutečnosti a tak podobně.
U výživného rozvedených manželů je tedy předpokladem pro jeho poskytnutí odkázanost na výživu. Jakmile se někdo ocitne v situaci, že není schopen uspokojovat své potřeby sám, má právo se obrátit na bývalého manžela. Tato povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům.
