|
jednoho z účastníků smlouvy, který způsobí, že se smlouva zruší. Předpokladem platného odstoupení od smlouvy je naplnění některého z důvodu odstoupení od smlouvy stanovených v dané smlouvě. Může se jednat např. o nedodržení sjednaného termínu plnění, o nenaplnění určité podmínky, kterou si strany ve smlouvě stanovily jako podmínku rozvazovací, o nezískání úředního povolení, které je předpokladem možnosti plnění smlouvy apod.
např. občanský zákoník stanoví podmínky odstoupení od smlouvy u konkrétních smluv, kupř. u spotřebitelských smluv, smlouvy o dílo. smlouvy nájemní, dohody o výměně bytu, smlouvy o ubytováni, cestovní smlouvy atd.
pokud však byla smlouva uzavřena písemnou formou, musí se i odstoupení od ní uskutečnit písemnou formou. Vzhledem k lomu, že odstoupení je jednostranným právním úkonem, není k němu zapotřebí souhlasu nebo součinnosti druhé smluvní strany. Odstoupení od smlouvy však musí být oznámeno druhé smluvní straně, a to tak, aby se dostalo do její tzv. dispoziční sféry, tj. aby měla možnost se o odstoupení v odpovídajícím čase dozvědět.
v případě, kdy odstupující smluvní strana zašle druhé smluvní straně odstoupení od smlouvy s uvedením takového termínu ukončení platnosti smlouvy, který nastane dříve, než může být odstoupení od smlouvy druhé smluvní straně doručeno.
Následkem odstoupení od smlouvy je zrušení smlouvy ex lunc, tj. „od počátku", pokud-nestanoví právní předpis nebo smlouva jinak. Jestliže dosud nebylo ze smlouvy plněno, závazek sjednaný smlouvou zaniká. Jestliže již ze smlouvy bylo plněno, vypořádají se vzájemné nároky z titulu bezdůvodného obohacení. Odstoupením od smlouvy není dotčen případný nárok na náhradu Škody. (§48,49, 56,57,65,155,497, 517, 657,642,679, 716, 759, 852 obč. zák.)
Rovněž zde odstoupení od smlouvy představuje jednostranný právní úkon, kterým smluvili strana projevuje svoji vůli ukončil platnost smlouvy a rovněž zde je předpokladem platného odstoupení od smlouvy oprávnění vyplývající ze smlouvy nebo ze zákona. Důvodem pro odstoupení od smlouvy je porušení povinností vyplývající) ze smlouvy nebo z obchodního zákoníku, přičemž obchodní zákoník rozlišuje důsledky porušení smlouvy v závislosti na závažnosti porušení smlouvy.
Obchodní zákoník rozlišuje podstatné a nepodstatné porušení smlouvy. V případě podstatného porušení smlouvy spočívajícím v prodlení má oprávněná smluvní strana právo odstoupit od smlouvy ihned, jestliže to oznámí straně v prodlení bez zbytečného odkladu poté, kdy se o tomto porušení dověděla. Porušení smlouvy je podstatné, jestliže strana porušující smlouvu věděla v době uzavření smlouvy nebo v této době bylo rozumné předvídat s přihlédnutím k účelu smlouvy, který vyplynul z jejího obsahu nebo z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, že druhá strana nebude mít zájem na plnění povinností při takovém porušení smlouvy. V pochybnostech se má za to, že takové porušení není podstatné.
nebo pokud straně povinné oznámí, že na splnění její povinnosti i nadále trvá, může pak od smlouvy odstoupit už jen způsobeni stanoveným pro nepodstatné porušení smluvní povinnosti. Pokud oprávněná strana stanoví povinné straně pro dodatečné splnění povinnosti lhůtu, může od smlouvy odstoupit až po uplynutí léto lhůty.
je třeba posuzovat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného smluvního vztahu. Vědomost dlužníka o tom, že jeho porušení smluvní povinnosti je podstatným, může vyplývat např. z ustanovení smlouvy, kde určité porušení povinnosti může být výslovně označeno jako podstatné, nebo z jemu známých a dostatečné jasných okolností souvisejících s uzavřením smlouvy. Pokud tímto způsobem určit charakter porušení povinnosti nelze, vychází se z toho, jak by věc za daných okolností posoudil průměrný podnikatel, např. podle obchodních zvyklostí vztahujících se k určitému charakteru zboží nebo služeb.
V zájmu předcházení sporů o tom, které porušení povinnosti bude stranami považováno za podstatné a které nikoli, je vhodné přímo ve smlouvě taxativně uvést, která porušení smlouvy jsou smluvními stranami považována za podstatné porušení smlouvy.
je oprávněný subjekt povinen stanovit druhé straně tečnou přiměřenou lhůtu ke splnění povinnosti. Odstoupit od smlouvy pak může tehdy, jestliže povinná strana svou povinnost nesplnila ani v této dodatečné lhůtě. Dodatečnou lhůtu k plnění oprávněná strana neposkytne a od smlouvy může odstoupit ihned, jestliže povinná strana, která je v prodlení, rozhlásí, že svůj závazek nesplní. Oprávněná strana je povinna poskytnout dodatečnou lhůtu k plnění druhé straně i v případě, pokud u podstatného porušení smlouvy neuplatnila své právo na odstoupení od smlouvy bez zbytečného odkladu.
pokud se prodlení dlužníka týká jenom této části. Odstoupit lze rovněž od smlouvy, která má být plněna v budoucnu. Předpokladem je, že z chovám povinné sírany nebo z jiných okolností nepochybně vyplývá ještě před dobou plnění, že smlouva bude porušena podstatným způsobem a povinná strana na vyzvu oprávněné strany neposkytne bez zbytečného odkladu dostatečnou jistotu. Odstoupit lze rovněž v případě, kdy povinná strana prohlásí, že svou povinnost nesplní.
Skutečnost, že smlouva bude porušena podstatným způsobem, musí být osvědčena zcela průkazně. V případném soudním sporu bude nest důkazní břemeno ohledně prokázání těchto skutečností strana, která odstoupila od smlouvy.
Od smlouvy může oprávněná strana odstoupiv pouze do té doby, než je jí doručena zpráva, že povinnost, jejíž porušení bylo důvodem k odstoupení od smlouvy, již byla splněna.
je v obchodních vztazích upraven zásadně odlišně, než je tomu v občanskoprávních vztazích. Zatímco v občanskoprávních vztazích smlouva zaniká „ex tunc“, „od počátku“, v obchodně právních vztazích zaniká „ex nunc“, „od nynějška“, tj. okamžikem, kdy projev vůle oprávněné strany odstoupil od smlouvy je doručen druhé smluvní straně. Po léto době nelze účinky odstoupení od smlouvy odvolat nebo měnit bez souhlasu druhé smluvili strany.
Strana, které bylo poskytnuto před odstoupením od smlouvy plnění druhou stranou, je povinna toto plnění vrátit. V případě peněžitého plnění je povinna vrátil plnění i s úroky, a to ve výši bud sjednané ve smlouvě, nebo v zákonné výši. Vrací-li plnění strana, která odstoupila od smlouvy, má nárok na náhradu nákladů s tím spojených. Podle obchodního zákoníku může dotčená strana od smlouvy odstoupit i z důvodu zmaření účelu smlouvy. Jde o případ, kdy se po uzavření smlouvy zmaří její základní účel ve smlouvě výslovně vyjádřený, a to v důsledku podstatné změny okolností, za nichž byla smlouva uzavřena. Za takovou změnu okolností se však nepovažuje změna majetkových poměru některé strany a změna hospodářské nebo tržní situace. Strana, kletá odstoupila od smlouvy, je v tomto případě povinna nahradit druhé straně škodu vzniklou jí odstoupením od smlouvy. (§ 544 až 551, § 556 a 557 obchod, zák.)
■ Právo u podnikání 7-8/1998 s. VII:
1. Od smlouvy lze odstoupit v případech a za podmínek stanovených ve smlouvě nebo v zákoně. Je-li ve smlouvě odstoupení vázáno na splnění určitých podmínek, např. na dvojí upomínku při prodlení se zaplacením splátek, je nutné tyto podmínky splnit, jinak nemůže mít úkon o odstoupení právních účinků.
2. Úkon oprávněné osoby musí obsahovat takový projev vůle. na jehož základě je možno dospěl k závěru, že lato strna hodlá odstoupil od smlouvy, a to eventuálně i s použitím výkladu dle ustanovení § 266 odst. 1 až 3 ObchZ.
■ Právní rozhledy 5/2000: Odstoupení od smlouvy je adresovaným jednostranným právním úkonem, k jehož účinnosti je třeba, aby došel druhému účastníkovi smlouvy; skutečnost, že druhý účastník mohl z okolností dovodit, že byla projevena vůle od smlouvy odstoupit, nemá účinky dojití projevu vůle.
