|
Pokud dáte půjčce právní formu, máte díky tomu jistotu, že v případě, kdy by se z dobrého známého vyklubal lhář, který vám nehodlá nic vrátit, nezbudou vám jen oči pro pláč.
Uznání dluhu je jeden ze způsobů, dalo by se říct, že je to dokonce nejjednodušší způsob, jak mít zdokumentováno to, že někomu půjčujete peníze. Existuje sice ještě jednodušší způsob, jak si zajistit svou pohledávku, a to ústní dohoda. Ta má ale význam pouze tehdy, je-li uzavřena před svědky. I přes uzavření půjčky před svědky nemusí být taková dohoda vždy zárukou vyhrané soudní pře. Záleží na soudci, na hodnověrnosti svědka nebo lépe svědků atp. Ústní dohoda o uzavření půjčky je proto velký risk a za určitých okolností nemusí mít vůbec žádnou váhu. Proto je mnohem lepší zvolit alespoň minimální právní zajištění pohledávky, kterým je právě dokument zvaný „uznání dluhu“.
Aby bylo uznáni dluhu platné, musí obsahovat určité náležitosti, bez nichž by se jednalo jen o bezcenný cár papíru. Uznání dluhu může být napsáno na psacím stroji, na počítači a poté samozřejmě vytištěno, ale může být napsáno klidně i rukou. V tom případě však dbejte na čitelnost písma. Zákon přesně nepředepisuje text uznání dluhu, avšak vždy z textu musí vyplývat následující údaje: Kdo uznává dluh (dluh vždy musí uznat dlužník, ne věřitel!), čili jméno a příjmení dlužníka, datum narození dlužníka popřípadě jeho rodné číslo a stejně tak jméno a příjmení věřitele a datum narození věřitele či jeho rodné číslo. Dále nesmí na uznání dluhu chybět přesná adresa bydliště dlužníka, stejně tak i věřitele. Dalšími nezbytnými údaji jsou důvod, proč si peníze dlužník půjčuje, neboli jinými slovy, k jakému účelu je hodlá peníze použít a následně i výše dluhu. Zákon v tomto ohledu hovoří poněkud nejasně, protože říká, že: „výše dluhu nemusí být vyjádřena přesnou částkou, ale musí být z uznávacího projevu zjistitelná“. Pokud se však chcete vyhnout pozdějším dohadům o výši dlužné částky, je vždy lepší uvést v uznání dluhu přesnou částku a to jak číslicemi, tak i slovy. Nakonec nesmí v uznání dluhu chybět příslib dlužníka o tom, že má v úmyslu půjčené peníze vrátit a může obsahovat i přesné datum, do kdy tak hodlá učinit (lhůta k plnění). Dalším nezbytným datem na dokumentu je datum, kdy byl dokument sepsán. Celý dokument musí být stvrzen podpisem dlužníka, který podle zákona sice nemusí být ověřen, ale v případném soudním sporu má ověřený podpis opravdu velkou váhu. Ověření podpisu lze provést na každé poště, u notáře nebo na obecním, městském či krajském úřadě za pouhých 30 až 36 Kč. Uznání dluhu může dále obsahovat procenty vyjádřený úrok, o který se má dluh při splacení navýšit, pokud se na navýšení obě strany domluvily.
Věřitel však nesmí zapomenout na promlčecí dobu. Promlčecí doba, která je v případě uznání dluhu dlouhá 10 let, začíná běžet ode dne napsání uznání dluhu nebo ode dne lhůty k plnění, pokud uznání dluhu lhůtu k plnění obsahuje. Lhůta k plnění je jednoduše řečeno doba splatnosti, čili doba, do kdy má být dluh splacen. Datum lhůty k plnění záleží na domluvě obou stran a jeho uvedení v uznání dluhu je dobrovolné. Po uplynutí promlčecí doby pozbývá uznání dluhu platnosti a již nemá žádný právní význam.
