|
Daňovou soustavu ČR tvoří jednotlivé daně upravené různými zákony, které mají rozdílný účel, různé poplatníky, plátce a rozdílné rozpočtové určení. To samé platí pro poplatky. Než se však pustíme do charakteristiky jednotlivých daní a poplatků, bude nejlepší vysvětlit základní pojmy, se kterými se v článku či v různých zákonech můžete setkat.
Jednotlivé daně a poplatky jsou upraveny různými zákony, avšak ve všech najdete alespoň některé z následujících pojmů:
Daňová soustava je tvořena souborem právních předpisů, které upravují jednotlivé daně vybírané na území ČR. V současné době se jedná o daně z příjmů, daně spotřební, daň z přidané hodnoty, daň z nemovitostí, daň silniční, daň dědickou, darovací a daň z převodu nemovitostí a nakonec o daně ekologické.
Daně z příjmů jsou tvořeny daní z příjmů fyzických osob a daní z příjmů právnických osob. Obě tyto daně, jak již název napovídá, zdaňují příjem a osoba poplatníka je zde shodná s osobou plátce. U fyzických osob je zdaňováno pět různých skupin příjmů, a to: příjmy ze závislé činnosti, příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnost, příjmy z kapitálového majetku, příjmy z pronájmu a ostatní příjmy. U právnických osob se pak jedná o příjmy z jejich činnosti a o příjmy z nakládání s majetkem. Je jasně stanoveno, které příjmy jsou předmětem daně a které jsou od ní osvobozeny, stejně jako které náklady snižují základ daně a které ne. Základ daně se u obou těchto daní stanovuje ročně a počítá se jako příjmy mínus výdaje za dané období a výsledek je následně vynásoben sazbou daně. Výpočet rozhodně není jednoduchý, a pokud se chcete blíže seznámit s jeho provedením, nahlédněte do zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
Další daní, u které se osoba poplatníka a plátce neliší, je daň z nemovitostí. Jedná se o majetkovou daň, která je upravena zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí. Lze ji rozdělit na dvě části, a to na daň z pozemků a daň ze staveb, přičemž platí, že pokud odvádíte daň ze stavby, již neplatíte daň z pozemku, na kterém stavba stojí. Daň odvádí jednou za rok vlastník pozemku nebo stavby, a to bez nutnosti podat daňové přiznání, pokud nedošlo k žádným změnám.
Dosavadně zmíněné daně byly příjmem státního rozpočtu, avšak výnos z daně silniční směřuje do Státního fondu dopravní infrastruktury. Tato daň zdaňuje používání silničních motorových vozidel, jež jsou používána k podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti a i zde se osoba plátce shoduje s osobou poplatníka. Pokud Vás více zajímá tato problematika, nahlédněte do zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční.
Tato daň je upravena zákonem č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a o dani z převodu nemovitostí. Jedná se o daně, které mají jednorázovou povahu a zdaňují nabytí majetku děděním, darováním či prodejem. Daň se netýká veškerého majetku a také existuje množství výjimek pro příbuzné osoby. Základem daně je vždy cena majetku.
Nyní se dostáváme k daním, u kterých není osoba poplatníka shodná s osobou plátce. U daní spotřebních je poplatníkem spotřebitel, avšak tuto daň odvádí jako plátce osoba, která prodává výrobky, jež jsou touto daní zatíženy. Jedná se o minerální oleje, líh, pivo, víno, meziprodukty a tabákové výrobky. Výnos této daně se dělí mezi Státní fond dopravní infrastruktury (část daně z minerálních olejů) a státní rozpočet. Pokud se zajímáte o tuto daň více, podívejte se do zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních.
Na podobném principu funguje i daň z přidané hodnoty, která však zdaňuje veškeré zboží a služby. Tuto daň vybírají osoby povinné k dani (subjekt, jehož obrat přesáhne 1 000 000 Kč za rok) a odvádějí jí do státního rozpočtu jednou měsíčně nebo čtvrtletně. Poplatníky jsou zde opět spotřebitelé, kteří kupují zboží či službu zatíženou DPH. Problematika DPH je velmi rozsáhlá a více se o ní lze dozvědět v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.
Posledními daněmi, u kterých je osoba poplatníka odlišná od osoby plátce, jsou daně ekologické. Jedná se o daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a o daň z elektřiny. Tyto daně jsou poměrně nové a upravuje je zákon č. 261/2007 Sb. o stabilizaci veřejných rozpočtů (část 45-47). Jejich příjem plyne do státního rozpočtu, kam je odvádí jednou za měsíc dodavatelé elektřiny, plynu a pevných paliv.
Kromě daní existují v ČR i poplatky. Ty představují povinnou platbu za různé služby či úkony územních orgánů a orgánů územní samosprávy. I tyto platby jsou upraveny různými zákony a jejich výnos plyne do státního rozpočtu, rozpočtů územních samosprávních celků, účelových fondů, ale i rozpočtů právnických osob (např. televizní poplatek České televizi). V základě lze poplatky členit na státní, místní a ostatní.
Státní poplatky lze dělit na poplatky správní a soudní. První představují platby za úkony správních orgánů, které rozhodovaly ve správním nebo daňovém řízení. Druhé pak poplatky za úkony či řízení prováděné soudy. Oba tyto poplatky platí ten, kdo dal podnět k daným úkonům.
Místní poplatky jsou v kompetenci obcí, a proto je jen na nich, zda je zavedou nebo ne. Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích pouze vymezuje, které poplatky mohou být vybírány a v jaké maximální výši. Může se jednat o poplatek ze psů, poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, poplatek za užívání veřejného prostranství, poplatek ze vstupného, poplatek z ubytovací kapacity, poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst, poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj a poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění a využívání a odstraňování komunálních odpadů.
