Promlčecí doba pohledávek - počátek lhůt

Promlčecí doba - počátek lhůt

Aby o počátku běhu nebyly pochybnosti, stanoví občanský zákoník pro některá práva počátek běhu lhůt výslovně, a to:

U práv, která musí být uplatněna nejprve u fyzické nebo právnické osoby

počíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy bylo právo takto uplatněno (např. nároky z odpovědnosti za vady). Neuplatněním těchto práv v zákonných lhůtách práva zanikají (prekludují), takže ani nemůže začít plynout promlčecí doba. (§ 102 obč. zák.)

U práv na plnění z pojistné smlouvy

začíná plynout promlčecí doba za rok od pojistné události (v případě smluv uzavřených do 31. 12. 2004 platí obecná tříletá promlčecí doba, v případě smluv uzavřených po 1. 1. 2005 platí dle zákona č. 57/2004 Sb. o pojistné smlouvě u práva na plnění ze životního pojištění desetiletá promlčecí doba, u práva na plnění z ostatních druhů pojištění tříletá promlčecí doba).

U práva oprávněného dědice na vydání dědictví

počne běžet promlčecí doba od právní moci rozhodnutí, kterým bylo dědické řízení skončeno. (§ 105 obč. zák.)

U práva na náhradu škody

se uplatňují dvě doby, a to subjektivní doba dvouletá, která počíná běžet ode dne, kdy se poškozený skutečně dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, a objektivní doba, a to jednak tříletá v případě neúmyslné škody a jednak desetiletá v případě úmyslné škody, která počíná běžet od události, ze které škoda vznikla. Subjektivní promlčecí doba může plynout jen v rámci objektivní promlčecí doby. Kombinace subjektivní a objektivní promlčecí doby se neuplatní v případě škody na zdraví (právo na náhradu škody se promlčí uplynutím dvou let ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo ji způsobil). U škody vzniklé porušením právní povinnosti v důsledku poskytnutí, nabídnutí nebo přislíbení úplatku jiným než poškozeným, nebo v důsledku přímého nebo nepřímého požadování úplatku od poškozeného („korupčním jednáním“), se právo na náhradu takto vzniklé škody promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, nejdéle však za deset let ode dne, kdy došlo ke korupčnímu jednání. (§ 106 obč. zák.)

U práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení

se uplatňují rovněž dvě doby a to subjektivní doba dvouletá, která počíná běžet ode dne. kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, a objektivní doba, a to jednak tříletá v případě neúmyslného bezdůvodného obohacení a jednak desetiletá v případě úmyslného bezdůvodného obohacení, která počíná běžet ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat. (§ 107 obč.zák.)

Práva z přepravy (s výjimkou práv na náhradu škody u přepravy osob)

se promlčují za jeden rok a promlčecí doba počíná běžet dnem uplatnění nároku u dopravce. (§ 108 obč. zák.)

Právo odpovídající věcnému břemeni

se promlčí, není-li vykonáváno po dobu deseti let. Promlčecí doba počíná běžet okamžikem posledního výkonu práva. (§ 109 obč. zák.)

Právo přiznané pravomocným rozhodnutím soudu

nebo jiného orgánu nebo dlužníkem písemné uznané co do důvodu a výše se promlčuje za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno, příp. kdy došlo k uznání. Pokud byla uvedena v uznání lhůta k plném, běží promlčecí doba až od uplynutí této lhůty. Stejná promlčecí doba platí i pro jednotlivé splátky, na které bylo plnění v rozhodnutí nebo v uznání práva rozloženo; promlčecí doba u jednotlivých splátek počíná ode dne jejich splatnosti. Stane-li se nesplněním některé ze splátek splatný celý dluh, počne běžet desetiletá promlčecí doba od splatnosti nesplněné splátky. (§ 110 odst. 1, 2, § 565 obč. zák.) 

POZNÁMKA

Písemným uznáním promlčeného dluhu co do důvodu a výše právní účinky již nastalého promlčení pomíjejí a právo se začne promlčovat znovu, a to ve lhůtě desetileté. Uznání promlčeného dluhu má právní účinky jen za předpokladu, že dlužník v době uznání dluhu o promlčení věděl. Vůči věřiteli je uznání dluhu účinné jen tehdy, pokud s ním vyslovil souhlas.

Úroky (úroky z prodlení i úroky smluvené)

a opětující se plnění (např. výživné, důchody) se promlčují po třech letech; jde-li však o práva pravomocné přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato promlčecí doba, jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po-uznání (pokud splatnost nastala před přiznáním nebo před uznáním, promlčecí doba je desetiletá). (§ 110 odst. 5 obč. zák.)

Zákon stanoví určitá pravidla rovněž pro běh promlčecí doby

Promlčecí doba je objektivní skutečností a plyne nezávisle na vůli účastníků právního vztahu. Zpravidla probíhá plynule. Na její běh nemá vliv změna v osobě věřitele nebo dlužníka (např. postoupení pohledávky, převzetí dluhu, smrt některého z účastníků). (§ 111 obč. zák.)

V některých případech však dochází k modifikaci běhu promlčecí doby

Jednak promlčecí doba v určitých případech vůbec nezačne běžet. Je tomu tak tehdy, jde-li o práva osob, které musí mít zákonného zástupce (např. nezletilí, osoby zcela nebo částečně nezpůsobilé k právním úkonům), nebo o práva proti těmto osobám, a to do dne, kdy je těmto osobám zákonný zástupce ustanoven. Dále je tomu tak tehdy, jde-li o práva mezi zákonnými zástupci na straně jedné a nezletilými dětmi a jinými zastoupenými na straně druhé a dále jde-li o zákonná práva manželů. (§ 113, 114 obč. zák.) 

Jde-li o práva osob, které musí mít zákonného zástupce

(zejména rodiče nebo opatrovníka, poručníka), nebo o práva proti těmto osobám, promlčení nejenom nepočne, dokud jim zástupce není ustanoven, ale i již započaté promlčení neskončí dříve, dokud neuplyne rok po tom, kdy těmto osobám bude zástupce ustanoven nebo kdy překážka jinak pomine (např. dítě se stane zletilým). (§113 obč. zák.)

Jde-li o právo mezi zákonnými zástupci na straně jedné a nezletilými dětmi

a jinými zastoupenými osobami (poručenci, opatrovanci) na straně druhé, kdy promlčení ani nepočíná ani neběží, odpadnutím překážky (např. dosažením zletilosti dítěte) začne promlčecí doba plynout. Toto neplatí pokud jde úroky (úroky z prodlení, úroky smluvní) a opětující se plnění (např. výživné), tato práva se od jejich splatnosti promlčují. Totéž platí i o právech mezi manžely. (§ 114 obč. zák.) 

V průběhu promlčecí doby pak může dojít k staveni promlčecí doby

Znamená to, že běh promlčecí doby se v důsledku určité zákonem stanovené překážky na určitý časový úsek zastaví a po odpadnutí této překážky pokračuje dále. Nejvýznamnějším případem, kdy dochází ke stavení promlčecí doby, je uplatnění věřitelova práva u soudu nebo jiného příslušného orgánu, pokud věřitel v zahájeném řízení řádně pokračuje. Promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. (§ 112 obč. zák.)

Běh promlčecí doby však může být také přetržen

(tj. dosud běžící promlčecí doba přestane běžet a místo ní začne běžet od počátku nová promlčecí doba). K přetržení promlčecí doby a k plynutí nové desetileté promlčecí doby dochází tehdy - jak je uvedeno shora - jestliže právo bylo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, nebo bylo dlužníkem písemné uznáno co do důvodu i výše. (§110 obč. zák.)

Judikatura promlčení pohledávek

Sborník stanovisek, závěrů, rozborů a zhodnocení soudní praxe, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu s. 191: Mezi nemajetková práva, která se nepromlčují, je nutno zařadit právo na ochranu osobnosti občana podle ustanovení § 11 a násl. o. z. jako právo ryze osobní povahy.

Právní rozhledy č. 12/2002 - Nejvyšší soud České republiky

Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a ledy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. I platném promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnil námitku promlčení... Žalobcům nic nebránilo uplatnit nároky u soudu a to, že spoléhali na sliby dlužníka, nelze ve vztahu ke vznesené námitce promlčeni kvalifikoval jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Prolomení principu právní jistoty, jakým by bylo odepření práva uplatnit námitku promlčení, proto v dané věci nemůže být odůvodněno ani požadavkem na výkon práv v souladu s dobrými mravy.

Nejvyšší soud 1 Cz 32/92: Při stanovení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty nelze ztotožňovat okamžik rozhodný pro skutečnou vědomost poškozeného o škodě a o odpovědném subjektu s okamžikem, kdy- o těchto skutečnostech nabyla vědomost jiná osoba než poškozený, tedy např. advokát, který v dědickém řízení zastupoval poškozeného jako jednoho z dědiců.

Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 23 - C 1610: Za okamžik rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby v případě, že doba plnění nebyla dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je třeba považoval den bezprostředně následující po dni, ve kterém dluh vznikl; nikoliv den. kdy došlo ke splatnosti dluhu.