|
V roce 2001 vstoupil v platnost zákon č. 120/2001 Sb. ze dne 28. února 2001 o soudních exekutorech a exekuční činnosti, jinak zvaný exekuční řád. Tímto se do právního řádu vnesl nový institut soukromých soudních exekutorů.
Tento nový institut dává subjektům možnost domoci se svých dluhů za pomoci subjektu, který je z větší části na státu nezávislý a který si sám určuje, s jakou rychlostí a efektivností exekuci provede.
Podle výše uvedeného zákona má exekutor při výkonu své činnosti postavení veřejného činitele. Ustanovení § 53 exekučního řádu vyjadřuje procesní nezávislost exekutora ve chvíli, kdy volí způsob provedení exekuce. Exekutor však musí dle svého uvážení zvolit takový způsob, aby byl co nejefektivnější. Podle § 2 zákona č. 120/2001 Sb. je při výkonu exekuční činnosti vázaný jen Ústavou České republiky, zákony, jinými právními předpisy a rozhodnutími soudu vydanými v řízení o výkonu rozhodnutí a exekučním řízení.
Exekutory jmenuje (na základě výběrového řízení) i odvolává ministr spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti vykonává také nad exekuční činností státní dohled (podle § 74 odst. 1 písm. c a § 76a). Ten může vykonávat i na základě písemných podnětů právnických nebo fyzických osob.
Exekutorem se může stát ten, kdo splní podmínku občanství České republiky, plné způsobilosti k právním úkonům, ukončeného vysokoškolského vzdělání na právnické fakultě (se sídlem v ČR), bezúhonnosti a podmínku minimálně tříleté praxe v oboru (exekutorský koncipient, exekutorský kandidát apod.). Dále je nutností splnit exekutorskou zkoušku, složit slib do rukou ministra a mimo jiné také před tím, než nastoupí do výkonu exekutorského úřadu, si sjednat pojištění odpovědnosti za škodu, která může v souvislosti s jeho prací vzniknout (pojištění musí trvat po celou dobu výkonu exekučních činností).
Exekutorská komora České republiky má několik orgánů.
Jedná se o nejvyšší orgán, který je schopný usnášení. Musí však být přítomna alespoň nadpoloviční většina exekutorů.
Má funkci řídícího a výkonného orgánu, který se skládá z pěti členů a pěti náhradníků. Z členů se zvolí prezident a viceprezident. Nejdůležitější činností prezidia je dohled nad činnostmi exekutorů, jejich zástupců, vedení seznamu exekutorů a v neposlední řadě také provádění exekutorských zkoušek.
Prezident má za úkol řídit jednání sněmu a prezidia, vystupovat za Komoru navenek a je povinen jednou za období tří měsíců svolat prezidium.
Stejně jako prezidium má pět členů. Revizní komise má pravomoci k přezkoumávání hospodaření Exekutorské komory České republiky, přístup k dokladům komory a může se vyjadřovat k návrhu rozpočtu a schvalovat závěrečný roční účet Exekutorské komory.
Má za úkol projednávat kárná provinění a ukládat za ně patřičná opatření. Jedná ovšem pouze na základě návrhu ministra, předsedy revizní komise a předsedy okresního soudu (za určitých podmínek).
Skládá se z patnácti členů a zabývá se prováděním exekutorských zkoušek. Ty se konají před zkušebním senátem, který má tři členy (dva jsou ze zkušební komise exekutorů a jeden ze zkušební komise soudců)
V prvním stupni řízení je jím vždy okresní soud. O opravných prostředcích provádí rozhodnutí krajský soud. Soud rozhodne usnesením o pověření k provedení exekuce. Vzhledem ke skutečnosti, že exekutor má v řízení většinu rozhodovacích pravomocí, soudy rozhodují o opravných prostředcích proti některým rozhodnutím, které exekutor učinil. V exekučním řízení soudy plní zejména funkci dohledu.
Podle § 14 zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti je sídlem exekutorského úřadu obec, v níž je sídlo okresního soudu, do jehož obvodu byl exekutor jmenován. Jiné sídlo si exekutor má možnost zvolit jen po projednání s Komorou.
Tento úřad zaniká například smrtí exekutora či jeho prohlášením za mrtvého, odvoláním či zbavením způsobilosti k právním úkonům.
Provádí ji exekutor, kterého soud pověří. U každého jednotlivého případu se řeší nepodjatost exekutora (pokud se prokáže, že je vůči lidem či věcem souvisejících se sporem podjatý, musí být z výkonu na tomto případu vyloučen). Exekutor může odmítnout provedení úkonu jen z důvodu, kdy odporuje zákonu anebo nebyla žadatelem složena záloha na náklady exekuce (ne v případě, kdy se vymáhá výživné na děti). U exekutorů platí slib mlčenlivosti.
Exekuční řízení začíná k tomu dni, ve kterém návrh na nařízení exekuce dorazil exekutorovi. Ten ji však může zahájit až v případě, kdy mu k tomu exekuční soud dá pověření. Účastníkem jsou oprávněný a povinný. Pokud jsou exekučním příkazem zasaženy majetky patřící do společného jmění manželů, jsou účastníky řízení oba manželé (pokud jde o tyto jednotlivé věci). Návrh na nařízení exekuce může podat jen oprávněný či ten, na koho bylo převedeno právo z rozhodnutí. V tomto návrhu musí být označen vykonávající exekutor a popis, o jakou věc se jedná, co sleduje. Dále se pak musí uvést povinnost, která má být vymožena a další skutečnosti, které jsou známy. K tomuto návrhu se musí přiložit originál či úředně ověřená kopie exekučního titulu (vykonatelné rozhodnutí soudu, vykonatelný rozhodčí nález apod.).
Pověření k provedení exekuce zanikne v případech, kdy soud rozhodl o vyloučení exekutora, nebo pověřila k výkonu jiného, exekuce byla zastavena případně tím, že pohledávka s veškerým jejím příslušenstvím byla vymožena.
Exekuci je možno provést jen způsoby, které jsou uvedeny v zákoně č. 120/2001 Sb. (§ 58, § 59). Co se týče způsobů vymožení v penězích, jedná se o srážky ze mzdy či z jiných příjmů, přikázání pohledávky a prodej movitých a nemovitých věcí (zejména v případech, kdy se jedná o větší sumy, na něž by prodej movitých věcí nestačil). Nepeněžní vymáhání je vyklizení, odebrání věcí, rozdělení společných věcí a provedení práce a výkonů.
Exekutor pro výkon své funkce potřebuje pomoc od různých subjektů (pro ně je to povinnost). Jedná se například o součinnost Policie ČR, advokátů, bank, zdravotních pojišťoven apod. V případě, že některý ze subjektů odmítne, odpovídá za škodu, která tím může vzniknout.
Všechny náklady spojené s exekucí platí dlužník. Exekutor je oprávněn požádat o vratnou zálohu, která smí být v maximální výši třicet procent z dlužné částky. Odměna exekutora je stanovena vyhláškou ministerstva spravedlnosti a jedná se o procenta z dlužné částky. Odměna nesmí být nižší než tři tisíce korun.
Tyto činnosti jsou vymezeny v § 74 zákona č. 120/2001 Sb. Dle tohoto zákona může exekutor poskytovat právní pomoc jak oprávněnému, tak povinnému, a to až po vydání exekučního titulu. Dále může provádět autorizovanou konverzi dokumentů a sepisovat listiny.
