|
Slovo exekuce pochází původně z latinského slova executio, které znamená vytřást nebo vykonat. V současné době však má tento pojem jiný a mnohem důležitější význam. Exekuce nemovitostí znamená legální zablokování, nucený soudní prodej, případně zabavení nemovitého majetku, v krajním případě i dražba. Je důležité podotknout, že exekuce může proběhnout pouze v návaznosti na vydání usnesení o nařízení exekuce a následném exekučním příkazu. Ten se může týkat například prodeje nemovitosti. Exekuce jako taková je krajní řešení (nejúčinnější nebo poslední možné), kdy věřitel může od dlužníka vymoci dluh.
Oprávnění provést exekuci má nejen exekutor, ale i finanční úřad nebo soud. Ve většině případů se tohoto úkolu však ujme právě soudní exekutor. Ten je vybraný na podnět klienta, který zasílá soudu návrh exekuce. Sám exekutor není omezen místem působiště a musí mít doložku daného soudu. V řízení exekuce je exekutor nezávislá osoba v konkrétním řízení a zároveň je veřejným činitelem. Ve svém jednání je vázán platnými soudními předpisy a také daným rozhodnutím příslušného soudu. Dále musí být členem Exekutorské komory a mít vlastní IČ. Mezi exekutorovy povinnosti patří především adekvátní postup k vyplnění soudního rozhodnutí (často se jde právě o vymožení pohledávek). Kromě povinností má exekutor samozřejmě i práva, jako je například zjišťování dlužníkových majetkových poměrů a také nepopulární vstupování do bytu nebo domu v přítomnosti dlužníka i bez něj. Pokud dlužník není přítomen, je exekutor oprávněn vstoupit do nemovitosti za asistence policie a zámečníka. Kromě toho jsou státní instituce povinny spolupracovat s exekutorem a poskytnout mu všemožné potřebné informace. Postup v exekuci nemovitosti zvolí sám exekutor a sepíše jej do exekučního příkazu.
Nejdůležitější bodem exekuce je vydání platného usnesení o nařízení exekuce, které vydává příslušný soud podle povinného, tedy dlužníka. V usnesení je poté uveden exekutor, který má pravomoc vydávat exekuční příkaz. Ten se zasílá povinnému (dlužníkovi) a oprávněnému. Dále také na katastrální úřad, v rámci předběžných opatření, aby nedošlo k prodeji konkrétního nemovitého majetku. Zajímavostí je, že tento příkaz je vydán i v případě, že usnesení o exekuci nenabylo právní moci. Na katastrálním úřadu je vlastnický list nemovitosti označen plombou, která znemožňuje vlastníkovi s nemovitostí nakládat, např. přepsat ji na další osobu apod.
Pokud je soudem vyznačena doložka právní moci a je zaslána na exekutorský úřad, který se danou exekucí zabývá, je možné přistoupit k prodeji, případně dražbě konkrétní nemovitosti. Samozřejmě lze, i když je pravděpodobnost minimální, podat i odvolání proti usnesení. O tom rozhodne soud – buď může ponechat původní usnesení, nebo jej může změnit, případně i zrušit. Pokud by usnesení bylo zrušeno, je povinností exekutora o tom okamžitě informovat katastrální úřad.
V případě, že dojde až k dražbě nemovitosti, je nutné, aby exekutor zajistil znalecký posudek, který určí cenu nemovitosti, a kontaktoval dlužníka o nařízení dražby. Pokud by dlužník splatil svůj dluh do data konání dražby, byla by dražba zmařena z důvodu uhrazení exekuce.
Dražba může být provedena finančním úřadem (u kterého vznikla pohledávka) nebo soud. Vyvolávací cena nemovitosti se odvíjí od vypracovaného znaleckého posudku. Tou je většinou ¾ odhadované ceny nemovitosti. Kromě toho musí také exekutorský úřad vydat dražební vyhlášku. Zde jsou informace o místě, času a předmětu konání dražby. Tato vyhláška musí být veřejně přístupná. Důležité je si uvědomit, že ne vždy je dražba finálním řešením exekuce. Pokud by výše dluhů přesáhla cenu, za niž byla nemovitost vydražena, vymáhání zbytkové částky dluhu dále pokračuje. Následnou povinností exekutora je zajistit povinnému náhradní bydlení a pokračovat ve vymáhání dluhu jinými prostředky. Těmi jsou například nechvalně známé exekuce na mzdu nebo přikázání pohledávky z účtu dlužníka. Kdyby došlo k situaci, že by nemovitost byla vydražena za větší částku, než je povinný dlužen, rozdíl peněz je mu vrácen.
V závěru je pro úplnost nutné uvést, že proti exekučnímu příkazu se povinný nemůže odvolat. Novinkou od září letošního roku je zřízení instituce soudního exekutora, kdy stát pověřil soukromé osoby vykonáváním exekucí a dalších úkonů, které jsou s exekucí spojeny. Jestliže v exekučním procesu dojde nakonec k dražbě, je dlužník povinen zaplatit všechny náklady ve spojitosti s dražbou. To však neplatí, pokud je koupě nemovitosti domluvena přímo povinným. A nezapomeňte, že exekuce trvá až do doby, než je dlužná částka kompletně splacena nebo do chvíle, kdy je usnesení o exekuci zrušeno soudem.
